34 let u Schneckenflügel – Děkujeme, Karle-Heinzi

Chtěli bychom poděkovat našemu báječnému kolegovi a bývalému vedoucímu výroby panu Karlu-Heinzovi Gerdesovi a rozloučit se s ním, když teď odchází na zasloužený odpočinek. Za 34 let zažil v podniku mnoho změn, stál u vývojů a spolupodílel se na vytříbení unikátní metody výroby našich šnekovnic. Coby služebně nejstarší „člen rodiny Schneckenflügel“ ve výrobě může sypat historky z rukávu. Proto už raději nic víc nepišme a pojďme si s ním popovídat.

Ahoj Karle-Heinzi, 34 let u Schneckenflügel. Nebyla to nuda?

Ano, zpočátku jsem si to také myslel. (směje se) Jsem vyučený automechanik a pracoval jsem pak ve strojírenství především v přířezu, mj. pro přívěsy traktorů. V roce 1988 jsem šel do EIMA, z níž v roce 2016 vzešel C.E. Schneckenflügel. Nejdříve jsem si také říkal: „U tohohle dlouho nevydržím.“ Jenže mně to tu nikdy nezevšednělo, a tak jsem zůstal. Zprvu jsem byl v přířezu, potom na lisu a od roku 1998 vedoucím výroby.

Co je tak fascinujícího na výrobě šnekovnic?

Odjakživa mě fascinovala rozmanitost ve strojírenství. A u šnekovnic se pořád dělo něco nového. Jednak vyrábíme tolik různých šnekovnic. A jednak technologie jdou pořád dopředu. Dokonce jsme sami zkonstruovali vlastní lis pro velké šnekovnice.

Výroba šnekovnic je ruční práce a na způsob, jakým je dnes vyrábíme, jsme si museli nejdříve krůček po krůčku sami přijít. Teď do těchto technologií zasvěcujeme nové spolupracovníky. Dnes se občas zasmějeme tomu, jak jsme na projektech pracovali dříve. U jedné zakázky jsme se skrze hromadu zkušebních šnekovnic přibližovali ideálu zákazníka. Dělali jsme zářezy na zápustce, zkoušeli jiné varianty, dokud jsme to nedovedli do dokonalosti. Pak jsme si dělali legraci: „Teď už se nemusí nic svařovat, šnekovnici stačí jenom nalepit.“  Tak přesné byly, jako ulité. V současnosti je tato preciznost náš standard.

To znamená, že se už nikdy nic nepokazí?

Ale ano, i dneska se někdy stane, že nějaká zakázka nedopadne hned perfektně. Holt ruční práce.

Tohle se snažím předat i novým spolupracovníkům. Rád jim vyprávím historku, jak jsem jednou vyzrál nad jednou šnekovnicí. Na jednu zakázku jsem vyzkoušel spoustu zápustek, menší tlak, větší tlak. Pořád to nebylo ono. Tak jsem se vrhl do jiné zakázky a k téhle se vrátil až druhý den. No, a najednou to šlo. I to je potřeba umět. Zachovat klid a až pak se do toho zase pustit.

Na druhou stranu je strašně důležité mít určitý cit pro věc. To každý nezvládne. Techniky si lze osvojit, ale když chybí cit pro práci, nefunguje to. To může být člověk pilný, jak chce. Už se mi stalo, že jsem učil lidi „rukama nohama“. Jeden kolega uměl na začátku málo německy, zato ale měl talent. No a dneska je sám instruktorem.

Jak se proměnila technika?

Technický pokrok je úžasný: přířez laserovou, později plazmovou řezačkou. Jaké velikosti dnes dokážeme vyrábět s novým lisem, pomocí jeřábů a speciálních materiálů. To by bylo dříve nemyslitelné. I vizualizace je dnes jiná díky modernímu softwaru pro řízení výroby. Teď už máme stroje kompatibilní s Průmyslem 4.0.

Hned vidíme, jak dobře je stroj osazen. Mnohem líp vidíme vytíženost a můžeme předem usměrňovat. Kolegové v kanceláři mají hned přehled.

Nejsem žádný fanoušek počítačů, musel jsem tomu přijít na chuť. Nejdříve to bylo divné „kontrolovat“ práci na počítači. Ale teď je to pomocník k nezaplacení. I přesto patřím k těm, kdo chodí ještě kolem strojů nebo halou, aby se zastavil na kus řeči a viděl procesy naživo. To se pak někdy stane, že se přeruší práce, udělá se krátká přestávka a prohodí se pár slov. I to je důležité.

Co ti bude chybět z práce pro C.E. Schneckenflügel? Čeho sis nejvíc považoval?

Spolupráce byla vždycky skvělá. Od kanceláře až po výrobu. Člověk cítil oporu v týmu. Jinak pro mě bylo vždy důležité motivovat své lidi a vidět, že je práce baví. Samozřejmě se tu a tam vloudila nějaká ta chybička. To je lidské. Ale jsme dobrý tým a navzájem se umíme podržet.

Práce mě ostatně bavila i proto, že člověk tady může přijít s nápady a vyzkoušet je. To není úplná samozřejmost.

A na co budeš mít v penzi víc času?

Na rybaření a motorku. A občas se podívám i do Edewechtu.